Před týdnem mě oslovil jeden z nadřízených, zda bych náhodou nechtěl při služební cestě (respektive po ní) navštívit hokejové utkání EHC Black Wings Linz vs. HCB Südtirol Bolzano. Dlouho neváhám a s vděkem nabídku přijímám.

V úterý 8.3. ráno tedy s jedním českým a dvěma rakouskými kolegy vyrážíme směr Linz. Hned za Freistadtem se napojíme na dálníci, a tak nám trasa Trhové Sviny – Linz i se zastávkou na kávu trvá necelou hodinu. Inu, někde se o dálnicích mluví a dohaduje, ale někde se opravdu staví.

Po pracovních povinnostech mám ještě asi dvě a půl hodiny času, a tak jdu omrknout centrum města. Linz je město opravdu krásné a asi není úplnou náhodou, že mi v mnoha bodech připomíná naše milované Budějce. Zjišťuji, že dnes už asi žádný zázračný produkt, který bych nesehnal ani u nás v Tuzexu nekoupím, přesouvám se tedy opět k autu a jedu k hotelu Nike, kde máme domluvený sraz s dalšími místními kolegy a parkování.

Eissporthalle v Linzi dnes bude vyprodaná, to je jisté. Jedná se o očekávaný čtvrtfinálový duel, kdy domácí mohou slavit postup do semifinále EBEL ligy (předzápasový stav série je 3:2 pro Black Wings). Vystojíme si trochu delší frontu do VIP sektoru (nenechte se zmást, VIP je na hokeji v Linzi asi každý desátý fanoušek. Tamní VIP sektor je o dost větší, než v Budvar aréně) a jako správní Čecháčci / Rakušáčci se jdeme hned po příchodu najíst a napít. Uvnitř VIP sektoru v Budějcích jsem nikdy nebyl, nemohu tedy komparovat. Vše je samozřejmě grátis. Nejdřív samozřejmě okoštuju pivko. Gösser je taková klasika mezi rakouskými pivy, která ale po dlouhém trajdání po městě přijde vhod. Poohlížím se tedy po něčem k snědku a na výběr je toho opravdu hodně. Jsou zde 3 velké švédské stoly a  za nimi najdeme restauraci s hotovými jídly. Dám si tradiční WienerSchnitzel přes celý talíř. Než ale dojím, tak se už všichni hrnou ven k sedadlům, už je vše nachystáno a připraveno k zahájení zápasu.

4865 diváků v první třetině sleduje oťukávanou a atmosféra tomu odpovídá. Zaplněný domácí kotel pouze občas procedí mezi zuby nějaký jednodušší pokřik, nebo ne moc hlasité „Black Wings!“.Na konci první třetiny navíc domácí dostávají gól a 19 hostů z Itálie tak může slavit. Já také slavím – jde se na další Gösser.

Druhá třetina takřka beze změny, ale domácí hráči jsou o poznání aktivnější, důraznější a odvážnější. To vyústí v gól v poslední minutě druhé třetiny. Čekám vlažnou reakci zejména z kotle, ale vybuchne celý staďák. Jakoby diváky gól vzbudil ze zimního spánku. Škoda, že gól domácích nepřišel dříve.Gösser… Během přestávkového pokecu s kolegy se mi po dotazu jednoho Rakušana, zda se hokej hraje na třetiny a zda se strany po jednotlivých periodách střídají, potvrzuje, že lední hokej opravdu není národní sport našich jižních sousedů.

Ve třetí třetině se fandí od první minuty. A hlasitě. K mému velkému překvapení se k chorálům zapojují i sedící diváci. Koukám se do různých sedících sektorů a nikdo se na svého řvoucího souseda nekouká tím pohledem „co blbneš, fandí se přeci v kotli a tady se tleská“. Kéž by se toto dostalo někdy k nám. Tím ale nechci říct, že by atmosféra v Linzi byla lepší než u nás. K tomu mají linečtí ještě daleko. Oba týmy vstřelí po gólu a je tu konec základní hrací doby. 2 Gössery.

Ve 14. minutě prodloužení se do samostatného úniku dostává kanadský centr Brett McLean a krásným blafákem posílá Black Wings do semifinále play-off. Sláva, hurá. Tahám z kapes vlepky z nové série a jdu si prohlédnout stadión a poté už směřujeme k autu a vyrážíme zpět do jižních Čech.