Když k nám Vsetín po několika letech konečně znovu zavítal i s početnou enklávou svých příznivců, zanechal opravdu dobrý dojem a soubojem s námi vytvořil nefalšovaný hokejový svátek, přestože dopadl tak jednoznačně. Dalo se očekávat, že souboj mezi Štědrým dnem a novým rokem na Lapači bude minimálně něčím podobným a tak nechceme nechat nic náhodě.

Termín nám navíc silně hraje do karet. Autobus máme plný dlouho dopředu, další dva pak plní i fanklub a protože i to je celkem rychlé, zkoušíme, i když trochu pozdě, vypravit ještě čtvrtý do počtu. To se nám nakonec nedaří, ale věříme, že ostatní výjezdníci si svoji cestu už našli. V předvečer výjezdu se ještě schází pár statečných a vymyslí malou, jednoduchou choreografii, kterou vytvoří v naprosto rekordním čase. (Většinou, když se sejdeme, začínáme pracovat po cca 2 hodinách)

Pro někoho ráno, pro mne v podstatě o půlnoci (tedy v 9:00) se scházíme u zimáku a naložíme jak choreografii, tak veškeré rekvizity, které dělají kotel, společně s malým překvapením na konec. A taky hektolitry chlastu. Vyrážíme brzy, protože se nechceme motat s ostatními a taky nemáme v plánu kamkoli chvátat. A ještě že tak. Když o pár chvil později míjíme i věhlasný kruháč s kaprem uprostřed, zdá se být všechno v nejlepším pořádku. Jenže pak přichází rána a autobusu se vysypává sklo. Obrněni silným pancířem zkušeností z podobných událostí vylézáme naprosto v klidu ven, vytahujeme soudky s pivem a někde na krajnici za Třeboní aktivně čekáme v rytmu zapomenutého tance proti drogám, jehož tempo přiživujeme paradoxně alkoholem. Za nějakou dobu se konečně dostaví náhradní doprava – ožralí dementi v černých mikinách s kapucou nastupují do autobusu s polepem Hopsária a znovu nabírají směr.

Když půl hodiny před zápasem konečně vyskakujeme u Lapače, je hladina alkoholu některých z nás až příliš vysoko. I proto chceme raději odprezentovat připravenou choreografii co nejdříve. Stadion je obehnán ploty, lidí kolem něj je ale spousta. Dnes bude plno – jak v našem, taky i ve všech ostatních sektorech. Kontrola je průměrná, odbavení rychlé. Zaujímáme pozici v sektoru a s příjezdem našich hráčů na ledovou plochu se tasíme s choreografií. Jednoduchý nápis „Budějce“ se znakem města doplňují vlaječky v jeho barvách.

Lapač je pak zahalem tmou, kterou ještě probliknem nějakým tím stroboskopem při stále pokračující prezentaci. Přichází úvod od domácích. První třetina je od nás nejsilnější, přes 300 výjezdníků se většinově zapojuje do fandění a soupeří s obrovskou domácí tribunou na stání. Jenže pod námi na ledě je to dnes velký špatný. Vsetín nás kompletně předčí, odměnou je mu vedení, které ještě stihneme vyrovnat. Po konci první třetiny zahoří první světlice, což pro ty, kteří byli výjezdu účastni, snad nepotřebuje dalšího komentáře.

Druhá třetina je z hlediska atmosféry slabší, pořád se snažíme, ale tak jako tak proti obrovskému a dnes nahecovanému kotli domácích máme jen málo šancí. Ruku v ruce s tím, že dostáváme další gól a ne náhodou, protože na ledě to dnes není vůbec dobré, to jde s náladou v sektoru od desíti k pěti. Rozumím, pár stovek hlav, to pro fanoušky Motoru není nic zváštního, aby si to dokázali užít i za nepříznivého stavu, ale zrovna letos, kdy ty výjezdy nejsou žádná sláva,  v porovnání – vzdálenost*počet – větší výjezd asi nebude. Škoda.

Ve třetím dějství se opravdu snažíme dohnat naše hráče za vyrovnáním, ale další branku vsítí domácí a zadupávají tak naší naději ještě hlouběji do země. Naplněný Lapač slaví a užívá si zbytek zápasu, atmosféra v podání domácích je opravdu výborná, často fandí celý stadion. Ani část fanoušků Motoru ale nezahálí a zbytek zápasu si hodlá užít za zpěvu chorálů.

Je dobojováno. Jak na ledě, tak v ochozech. I přes předvedenou hru dnes poděkujeme hráčům a při děkovačce na druhé straně pomalu opouštíme stadion. Od té doby, co byla odpálena první světlice, je sektor obehnán kosmonauty, váhá se, jestli nakonec použít, co jsme měli připraveno a nakonec, trochu nešťastně až po odjezdu hráčů se tak děje – v sektoru hostů ještě zahoří několik světlic. Abych nezapomněl, občerstvení v podobě klobás jednoho ze stánkařů bylo vyhodnoceno jako fenomenální. Někteří je kupují po pytlích.

Když pak venku najdeme svůj autobus, zpoza plotu se ozývá nový popěvek vlachů o zelenožlutém světě. My, kteří jsme zvyklí na tento odjinud, kde je mimo jiné projevem naší národní hrdosti, nevydržíme a odpovídáme originálem.  Na to konto přichází taky pořádková jednotka se svým nezbytným zásahem a rozhání nás slzákem, zatímco jiní bloudí o kus dál ve vlastním alkoholovém světě a nad Lapačem bouchá ohňostroj završující tenhle hokejový svátek.

Dobře, fandění z naší strany dnes nebyl nikterak oslňující, na druhou stranu, dokreslili jsme atmosféru zápasu alespoň průměrným, ale taky choregrafií, vlajkami, pyrotechnikou. Ultra prodkuce domácích, nehledě na skvělý support, dnes zůstala na nule. Je škoda, že vložili toto úsilí raději do zápasu s Havířovem, se kterým mají vřelé vztahy a nevyšperkovali raději tenhle zápas. Pozdě ale bycha honiti, i tak to byl na poměry první ligy zápas z největších.

A i když se některé věci zrovna nevyvedly, přáli bychom si všichni víc takových. Víc takových soupeřů. Víc Vsetínů, míň Kadaní. Návrat tradičních klubů do nejvyšší soutěže, smrt Tygrům, Lvům a jim podobným. Víc fanoušků, míň diváků. Víc piva, míň popcornu. Víc hokeje, míň biznisu. Míň svazu a víc svobody pro fanoušky. Měli by se o to snažit hlavně ti z extraligy, kteří něco mohou změnit, tlačit na svoje kluby,kterým pak třeba někdy cvakne, že jsou to právě fanoušci, co dělá hokej. Extraligové tábory bojují málo, používají slabé zbraně, většina z nich je tak slabá sama o sobě, dělají málo, aby je klub respektoval a nepovažoval za loutky ve vlastním divadle. Dávají svým klubům malé lekce z toho, že jsou to právě fanoušci, co dělá hokej. A i když v téhle soutěži s tím neuděláme nic, bojujme za to – není to jen výsledkem snah svazu, ale odrazem dnešní doby, kdy ti sice nenařizují, co máš dělat, ale tolik ti toho zakážou, že to nakonec vyjde nastejno. Bůh s námi.

Ať žije Motor!

Autor: Seveřan