Ústí vs Motor

33.kolo zavedlo Motor na led Ústí nad Labem, doma prozatím  neporaženého celku. Podpořit hráče vyrazilo už tradičně několik automobilových posádek, část Motoráků se ale rozhodla podniknout trip napříč republikou po kolejích.

Pouhé tři dny uplynuly od chvíle, kdy Tomáš Nouza povedenou brankou přes celé hřiště zpečetil domácí výhru nad Frýdkem – Místkem a Motoráci mají na programu další zápas WSM ligy. Tempo ligy je opravdu zběsilé a stíhat všechny výjezdy a domácí zápasy se zdá pro fanouška být úkolem téměř nadlidským. Zájem o výjezd do Ústí je nevalný, v našich řadách se nepokoušíme ani vypravit autobus, s tímto nápadem přichází sice fanklub, ale počet nahlášených fanoušků ani zdaleka nestačí k jeho vypravení, Motorákům tedy zbývá možnost vycestovat autem nebo vlakem. Vzhledem k téměř ideálnímu vlakovému spojení jak do tak také z Ústí, volíme jasně právě tuto možnost. Poměrně narychlo, pouze den před výjezdem sdílíme informaci o možnosti vycestovat vlakem mezi ostatní fanoušky, ať už na facebookové stránce, kde snad brzy přivítáme 5000. fanouška, nebo třeba na oficiálním fanouškovském fóru. Reakce jsou neskutečné, schránka se zprávami nám praská ve švech a nestíháme potvrzovat další a další zájemce o výjezd.

V den zápasu se po neskutečném zájmu schází na vlakovém nádraží celých 6 (slovy šest) Motoráků připravených absolvovat 18-ti hodinový výjezd, první část, kterou představuje cesta do Prahy, musí navíc absolvovat vestoje, jelikož vlak hlásí na všech sedačkách „vyprodáno“. Po cestě absolvované na stojáka a obohacené o setkání s několika individui, například v podobě nachcaného fanouška metalu v letech, který logo Motoru zaměnil s logem Metallicy, nás čeká přesun na Masarykovo nádraží a odjezd směr Ústí.  Jelikož jsme fanoušci vzdělaní a značně informovaní, víme o tom, že dnes hraje na severu také Havířov, který má stejně jako my svou „pražskou divizi“ a je možné, že budou cestovat stejným spojem, o zábavu by tak nemusela být nouze. Na nádraží navíc poměrně rychle zbystříme právě fotografa Havířova a naše domněnka tak nabývá na reálnosti. Nakonec však na fanoušky slezského celku ve vlaku nenarážíme a jedinou zvěří, kterou dnes potkáváme je tak průvod asi 20 psů se svými vodiči.

Do naší cílové stanice dorážíme krátce po druhé hodině, tedy s dostatečnou časovou rezervou zbývající do začátku zápasu. V Ústí jsem osobně byl na hokeji už několikrát, vždy ale pouze autobusem a město jsem tak neměl možnost blíže poznat, ideální příležitost k tomu tak byla nyní. První dojem z města je podobný, jako byste vystoupili z vlaku v Budějcích, okolí nádraží se totiž hemží příbuznými, v těchto dnech mediálně propíraného Radka Bangy a dalších osob typu Heroin Brothers, za nimiž se tyčí spousta komunistických šedých budov, prostě takové typicky severní město. Nějakou větší prohlídku tak odpískáváme, pokocháme se reklamní cedulí, zvoucí na návštěvu mongolské restaurace a po chutném obědě v jiné útulné restauraci se vydáváme směr zimák. Hodinky nám ukazují téměř půl páté, navigace 35 minut k zimáku, cestu pěšky tedy po chvíli měníme za hromadnou dopravu a společně s davem domácích fanoušků vystupujeme přímo před halou.

Vstup do sektoru máme vyhrazený speciálně pouze pro nás, oproti předešlým návštěvám je tohle pro mě novinka. U vstupu pohodová ochranka, procházíme téměř nedotknuti. Po příchodu do sektoru začínáme s klasickým ovlajkováním, po chvíli k nám ale přichází jeden ze securiťáků a zakazuje věšet vlajky na zábradlí. Po otázce, kam že tedy pověsit vlajky jinam, než na zábradlí v sektoru hostů je nám odpovězeno, že na sedačky. Proč ne že jo, na sedačky se odjakživa věšely vlajky nejlépe. Vlajky tedy naoko na chvíli sundaváme, následně ale využíváme chvilku nepozornosti šerifů a v rychlosti dnes dvě dovezené zástavy klasicky věšíme. To zaregistruje postava s páskou „hlavní pořadatel“, který nám sděluje, že vlajky opravdu viset nemohou z důvodu, aby nemohla být pálena pyrotechnika. Nechápeme, neřešíme, vlajky visí dál a zápas začíná.

Do hostujícího sektoru nakonec dorazil takový ten už klasický počet Motoráků (62), kdy jsou to opět staré známé tváře, které objíždí většinu zimáků v průběhu celé sezóny. Organizaci fandění si dnes na sebe nebere nikdo konkrétní, řve se zkrátka to, co rozjede někdo z davu. Dnes navíc absentujeme s bubnem, což především ze začátku představuje celkem problém, zprvu tak zní spíše krátké a úderné pokřiky, doplněné tleskáním. Aktivita všech Motoráků v sektoru je dnes ale téměř příkladná a fandění se prořídlou halou nese velmi pěkně a bez výraznějších přestávek.  Po chvíli se navíc otrkáme a i bez bubnu se ozývají delší zpívané chorály a repertoár je vcelku pestrý, nad sektorem nárazově po celý zápas vlaje jedna z velkých mávaček.

Motor jde navíc ve druhé třetině do vedení a dává tak fanouškům ještě větší chuť do fandění. Chuť do fandění, a vlastně i chuť celkově se tak Motorákům snaží vzít pouze hlasitě hrající hudba v každém přerušení, společně s místními gastro stánky s výčepy, kdy jsou nám do kelímku natočeny patoky značky Březňák, kterého známe především z dvoulitrové petky. Slovo Březňák se od prvního napití stává téměř legendárním a po zbytek výjezdu zazní v nejrůznějších podobách a přirovnáních nespočetněkrát. Abychom místní gastronomii pouze nekřivdili, tak klobásy a jejich výběr včetně dalších pochutin je zde už klasicky na perfektní úrovni.

Domácím se daří během druhé části srovnat stav, což spouští z hlediště lavinu plyšáků, letících na ledovou plochu, celkově by jich mělo být snad přes tisícovku. Když už jsme zmínili slovo „domácí“, pár slov také k nim. Kotel formují klasicky za bránou, kde se jich neschází mnoho, ale alespoň stojí při sobě a nejsou zbytečně roztahaní. Aktivitu u nich na dálku lze zaznamenat po celý zápas, chvílemi sedí, chvílemi skáčou, nejspíše se celkem slušně fanděním baví. Ze sektoru hostů, který je na druhé straně zimáku ale těžko hodnotit hlasitost a skladbu pokřiků. Kotel si také několikrát odpoví s místními tribunami, celkové představení pak kazí domácím egoistický hlasatel, který několikrát sám rozjíždí pokřiky do repráků a celkově se snaží udělat ze zápasu velkou show, bohužel pro něj to v kontrastu s prázdnými tribunami působí spíše trapně.

Za stavu 2:1 pro domácí se strhne před jednou z branek potyčka, ze které vychází jako vítěz Martin Mazanec a nakopne hráče k dokonalému obratu. Po premiérovém gólu Pišty a následující trefě Suchánka se stav už nezmění a Motoráci mohou slavit další 3 body z venkovního zápasu. Děkovačku jsme v případě vítězství plánovali obohatit nějakým tím světýlkem, ochranka je dnes ale vzorně připravená a obestupuje nás a číhá na okamžik, kdy zakročit. Vzhledem k tomu, že nás tlačí čas do odjezdu vlaku a venku se do zadku kope několik četníků, této aktivity dnes zanecháváme a hráčům tak děkujeme „pouze“ klasicky.

Následuje rychlý přesun na nádraží a posléze luxusním EuroCity do Prahy, kde si krátíme čas nakupováním chlazeného Březňáka, lehkou svačinkou a dialogem s místními bezdomovci. Po hodinovém čekání v hlavním městě a následně ještě v Táboře hlásíme s druhou hodinou ranní návrat do Budějc.

Ať žije Motor!

Autor: KZB

Jeden Komentář

  1. J.R. from B.K. napsal:

    Obě „skupiny“ (HZ) si byly blíž, než zatím nyní tušíte… ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*