Semifinálový report

Tak aby toho nebylo málo, zopáknem si letos po čtvrtfinále i semifinále. Nyní máme šanci na reparát, síla našeho týmu je letos daleko jiná, než tomu bylo loni. To jsou ale záležitosti těch mezi mantinely. My se na semifinále připravujeme s choreografiemi a váháme, zda zvolit jednu doma, jednu venku, nebo obě doma.

Jaká bude výjezdová situace ale lze jen těžko odhadnout. Jak vůbec pojedeme? Kolik nás v Edenu bude? Co přelétne tamní sekuritce přes nos? Nic z toho zatím nevíme a tak se rozhodneme chystat jen na první dva domácí zápasy, žel bohu, čas nám toho víc ani nedovolí. Během víkendu dáváme dohromady naše žebrácké choreografie, žebrácké třeba oproti Olomouckým, jejichž poslední velká prezentace měla údajně vyjít až na 40 000,-. Proč skupiny lžou lidem o tom, na kolik choreografie vyjdou? Chtějí vypadat důležitě?

Jak už je zvykem, choreografie prezentujeme v úvodních komerčních přestávkách obou zápasů. Při první jde nad hlavy kotelníků plachta doplněna o transparent "MÁME V HLAVĚ JENOM TEBE", ve druhém pak pokryje tribunu za bránou několik set vlaječek v barvách klubu a ne ani tak transparent, jako spíš série oddělených písmen dávajících dohromady nápis "TRIBUNY JSOU NÁŠ SVĚT".

Domácí zápasy semifinále přinesly vesměs spíš průměrnou atmosféru, která nedosahovala kvalit série s Přerovem. Přestože z Prahy dorazil na jejich poměry docela obstojný počet výjezdníků, jež se dal považovat za alespoň trochu konkurenceschopný, tahali hosté celou dobu za velmi krátký provázek, jestli byli někdy k zaslechnutí, pak možná po gólech, či v hluchých místech domácího kotle. Náš průměrný výkon jim předhodil šanci být v hale slyšet, sešívaní hosté se ale nechytli. Po oba zápasy byla hala beznadějně vyprodaná, domácí kotel solidně našlapaný a ačkoli fandění není zlé, rozhodně neodpovídá našemu počtu. Naopak okolní tribuny v čele s LG zasluhují mnoho kladných bodů za aktivitu. První výhra připadá našim, druhý zápas pak, i přes naprosto infarktový konec, kdy chybí často jen pár centimetrů k vyrovnání, prohráváme a do Edenu se chystáme za stavu 1:1

Výjezd do Edenu provází komplikace s autobusem a vše je tak velmi hektické, navzdory plánu, kdy jsme se měli jeden den vypravit autobusem tam a zpět a druhý den vlakem tam a zpět se jeden den vypravujeme vlakem tam a autobusem zpět a druhý den naopak. Z toho důvodu chybí na obou venkovních zápasech část fanouškovských rekvizit - mávací vlajky. První cestu tedy, jak už bylo řečeno, absolvuje většina z nás vlakem, tato část vyskakuje na nádraží ve Vršovicích a po pár krocích a nezbytného lustrování od pánů a dámy z kriminálky se zařazuje do nekonečné fronty, ve které se čeká na odbavení, šacování a následný průnik do sektoru. Už tento den není v sektoru k hnutí, stojí se i před vlajkami, které jsou tak bohužel vidět maximálně částečně. Motoráků ale tentokrát není spousta jen na stání, ale také na sezení a tak jsou ochozy stadionu opravdu půl na půl.

Tahle část reportu bude asi některé z vás bolet...

Mnoho stovek fanoušků Motoru nedočkavě vyhlíží úvodní buly 3. zápasu, očekává se bouře, která dožene naše borce k druhé výhře, burácející Eden, jenže.... V prvním zápase nás zachraňovaly jej jen velmi časté odpovídačky s Motoráky naproti. Jakoby se snad nikomu nechtělo příliš fandit, nebo všichni dostali pocit, že to masa fanoušků kolem nich odfandí za ně a oni si konečně budou moci užít flákárničku, hokejíček, pivíčko, fotečky... Snad jediné, při čem celý velký kotel opravdu burácí, je pokřik "Bača je č****". Jinak jsme však vzhledem k počtu docela slabí.

Dokonce dost na to, aby nám daleko méně početný kotel domácích byl velice vyrovnaným soupeřem, i oni rozjíždí odpovídačky s protější tribunou a při nich je atmosféra z jejich strany velice dobrá  , jindy však ani domácí nevydávají kdovíjak hromový řev při chorálech, které sebrali TS, na kterou stále hážou špínu. V tomto zápase bych to viděl, z hlediska atmosféry, tak na 60:40 v náš prospěch, někdy až 50:50, takže žádná nadvláda v Edenu, jak se mnohdy povídá, v tomto zápase opravdu ne. Sešívaní se během 1. zápasů, narozdíl od nás, prezentují i choreografií. Po zápase vzniká menší roztržka mezi oběma sektory a sekuritkou, padá pár ran, ale znovu nic, co by stálo za více jak větu.

V následujícím zápase je naše fandění od začátku na úplně jiné úrovni. Teprv až dnes se dává do chorálů a pokřiků velká většina kotle, teprve až dnes jsme opravdu hodně slyšet, lidé si to vyloženě užívají a mě by zajímalo, proč to tak nemohlo být i včera. Je nás pravděpodobně ještě víc a to i na tribuně naproti. Během zápasu společně skáčeme, tleskáme, bavíme se odpovídáme si a nepochybně si uvnitř Edenu bereme hlavní slovo. Dnes už domácí tolik neslyším, dnes nedostanou takovou příležitost. Ani na ledě se dnes nejedná o žádné drama. Z Edenu odcházím nadšen. A nejen z toho, že se vracíme domů za stavu 3:1, ale hlavně z toho, že jsme dokázali napravit svou reputaci a ukázalo se, že když se chce, tak to jde.

Zápas, který nás může dostat do baráže, nepředchází z naší strany žádné velké přípravy, krom pár kousků v Masných. Nechceme nic zakřiknout, ale upřímně doufáme, že už se do Edenu letos nevrátíme. Zápas samotný neprovází nijak bouřlivá atmosféra, je pondělí,navíc po dobrém výjezdu a to ruku v ruce nevěstí opravdu žádný velký fanatismus. I tak se ale podaří rozjet docela obstojné fandění, které však neustále nabourávají čím dál tím častější komerční hovna.

Popravdě, už toho začínáme mít plné zuby, také během zápasu, zatím jen na krátkou chvilku a zatím docela slabě, zazní pokřik "tribuny fanouškům". Pevně doufám, že už jej nebudeme muset opakovat, že se míra komerce na našem stadionu nebude dál stupňovat. Ale dost o tom.. Okolní tribuny znovu vyvíjejí velmi dobrou aktivitu a ke konci dokonce rozjíždějí i mexickou vlnu, hosté jsou na lopatkách. Závěr ještě okoření bitka Mazance s Bačou a pak už tribuny vstávají a oslavují vítěze 1. ligy, postup do baráže...

Oslavuje se dlouho, když se ale hráči vracejí ke druhé děkovačce, je v hale už jen velice málo lidí a to to i v kotli. Udělali jsme další velký krok, ale dnes je evidentní, že to nebyl ten největší, nejtěžší, že cíl je ještě daleko a vede k němu dlouhá, trnitá cesta...

Projít jí dokážeme jen společně...

Spolu za velkým snem!

Autor: Seveřan

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*